Podvod trans-humanizmu

Roman Cardal
28. februára 2023   Spoločnosť   CZ, Filozofia

Překonání nedokonalosti člověka

Jedna z nejvýraznějších charakteristik člověka spočívá v jeho neustálé nespokojenosti s tím, co má, s tím, čeho již dosáhl a dokonce i s tím, kým je. Tato typická vlastnost lidské bytosti je hlavním motorem vývoje v kulturní a civilizační sféře. Kdyby byl člověk pouhým zvířetem, setrvával by po celá tisíciletí ve stavu, v jakém opustil lůno přírody a jediný pokrok, který by se ho týkal, by se odehrával prostřednictvím anonymních a neosobních přírodních sil, jež by postupně vylepšovaly tento svůj „lidský produkt“.

Zdá se tedy, že snaha o vlastní sebe-zdokonalování je něčím, co nelze z lidského života odstranit. Nezadržitelnost člověka na cestě k novým metám je znamením přirozenosti této tendence. Odpírat lidem možnost pracovat na jejich lepší budoucnosti je proto útokem na jejich bytostnou povahu.

Současný trans-humanizmus spatřuje ve zmíněné tendenci k sebe-zdokonalování člověka své vlastní ospravedlnění. Fakt, že obyvatelé Země musí překonat svůj přítomný stav, je i v trans-humanistických kruzích brán jako naprostá samozřejmost, která je ještě umocňována poukazy ke krizím a katastrofám, z nichž se nebude možné vymanit jinak než radikální změnou myšlení a jednání člověka. Toho bude moci být dosaženo v případě, kdy se podaří modifikovat zdroj, z něhož myšlení a jednání pramení. Tímto zdrojem je lidská mysl, kterou trans-humanisté ztotožňují s lidským mozkem.

Cílem trans-humanistů je překonání limitů člověka jeho napojením na umělou inteligenci, která svou výkonností dalece přesahuje možnosti přirozeného fungování mozku. Známý kanadský psycholog Jordan Peterson v jednom ze svých proslovů varoval, že brzy se budou po naší planetě procházet „opravdoví giganti“. Měl tím na mysli lidské bytosti, které budou moci ve svém myšlení a jednání využít mohutný potenciál umělé inteligence. Budou mít k dispozici obrovský objem informací i program, který je pro ně utřídí a vybere ty, jež povedou k inteligentnímu rozhodování v dané situaci.

Pokrok zaplacený soukromím

Lidé nenapojení na tuto technologii, tedy ti, kdo odmítnout nechat do svých těl vpravit „vylepšující program“ (například v podobě čipu), nebudou moci „vylepšeným“ bytostem (trans-lidem) vůbec konkurovat. Budou odkázáni jen na své přirozené schopnosti, které se ve srovnání s jim nedostupnou kapacitou informačních technologií ukáží jako nedostatečné pro život ve společnosti progresivních post-lidí. Nebudou vůbec schopni řešit pracovní úkoly, které s sebou přinesou nové profese. Mezi „odmítači pokroku“ a vskutku „moderními“ meta-lidmi se otevře taková propast, která kdysi existovala mezi nevzdělanými otroky a vpravdě kultivovanými pány. Všichni budou mít samozřejmě „na vybranou“, zda si zvolí úděl technologicky osvícených osob či zda dají přednost životu na okraji společnosti a budou vývojově vyššími „tvory“ považováni za nižší druh, který nemůže nárokovat stejná práva s občany digitalizovaného světa.

Ještě před pár lety se popsaná vize jevila jako nerealizovatelná utopie, ale dnes již vidíme, že se jejího uskutečnění můžeme dočkat velmi brzy. Nemusí vůbec uplynout mnoho času a každý z nás bude postaven před rozhodnutí, zda se tomuto „vývoji“ společnosti podvolit anebo zda se mu vzepřít. Problém totiž nespočívá v navýšení kapacity lidského myšlení a ve vylepšení efektivity lidského jednání, nýbrž v tom, že se tak může stát jen za předpokladu průniku do soukromé sféry každého z nás.

Moderní medicína dokáže napojit lidský organizmus na člověkem vyrobené přístroje (např. kardiostimulátory), jejichž zdravotní benefity jsou nepopiratelné. Proto není dostatečné tvrdit, že je nepřirozené a tudíž mravně nedovolené vkládat do lidského organizmu umělé produkty. Problém je dán povahou těchto prostředků. V případě technologií, na něž chtějí trans-humanisté člověka napojit jejich vpravením do těla, se jedná o prostředky, které kromě jiného slouží pro sběr dat o příslušném jedinci a dostávají ho tak pod neustálou kontrolu těch, kdo tyto technologie spravují.

Nekonzistence trans-humanizmu

Právě proto se řada lidí bude tomuto „vývoji“ instinktivně bránit. Ze své vlastní životní zkušenosti totiž chápou, že není dobré, aby o nás neznámí jedinci příliš mnoho věděli a aby mohli mapovat náš pohyb, naše platby a naše fyzické i mentální aktivity. Člověku je vlastní intimita, která představuje soukromou zónu, posvátný prostor, jenž je vyhrazen pouze jemu samotnému. Na intuitivní úrovni se to dá vyjádřit i prostřednictvím etických kategorií „slušnosti a neslušnosti“. Tak jako je neslušné a nepatřičné nahlížet někomu do jeho ložnice bez jeho svolení, tak je neslušné a nepatřičné bez náležitého svolení disponovat informacemi o druhých lidech, které umožňují poznávat skutečnosti, které by měly být přikryty ochranným pláštěm soukromí.

Odkazy k intuici a vnitřnímu cítění jsou samozřejmě nedostatečné a bylo by nepochybně iluzorní si myslet, že by exponenti trans-humanistické transformace společnosti na něco takového brali zřetel. Jsou totiž vybaveni „filosofií“, v jejímž světle se „přirozený respekt k soukromí“ ukazuje jako neudržitelný. Trans-humanisté jsou ateisté a materialisté, což znamená, že tradiční respekt k osobám vnímají jako nežádoucí překážku pokroku. Juval Noah Harari, jeden z hlavních představitelů trans-humanizmu, jako důsledný materialista tvrdí, že veškeré děje v člověku jsou determinované a probíhají podle zákonitostí, nad nimiž nemáme žádnou moc. Popírá tedy svobodu a činí tak z člověka jen jeden z mnohých předmětů zkoumaných přírodními vědami. Za těchto okolností se z respektu k člověku stává vyprázdněný pojem a přestává dávat smysl. Ohled na člověka se tak ničím podstatným neliší od ohledu, který můžeme uplatnit k chemické reakci probíhající v laboratorní zkumavce. Spíše než o ohledu je lepší mluvit o pozorování a dohledu.

Jak známo, moderní přírodní vědy nejsou čistě kontemplativní a jejich hlavní účel se koncentruje do poznání, kterým lze do přírodních dějů a procesů zasahovat a ovládat je ve prospěch člověka. Je samozřejmě záhadou, jak bytost, která je zbavena svobody a tvoří jen nepatrnou, ve všem determinovanou součást hmotné přírody, může vůbec do jejího dění zasahovat a využívat ho ke svému prospěchu. Jestliže není člověk svobodnou bytostí, pak ani vědci a zastánci trans-humanistické proměny člověka nemohou mít tento proces ve svých rukou. Nemohou se stavět do pozice, podle níž svým bádáním a svými kroky pracují na řešení akutních problémů lidstva.

Nemají-li svobodu, je „jejich“ práce stejně determinovaná jako naše trávení a v současné době je již dopředu rozhodnuto, jaký výstup bude mít. Nemá-li člověk svobodu, pak nelze eticky deklasovat vůbec nic a nikoho, protože vše, včetně lidských skutků, jsou jen etiky neutrální fakta určená k prostému konstatování. To lze vztáhnout i na odpůrce trans-humanistického „pokroku“, na něž se ze strany „vylepšovačů lidstva“ snáší hrozby a pohrdání.

Konfrontace s trans-humanizmem se musí odvíjet na filosoficky dobré úrovni, ale již to, co jsme uvedli signalizuje, že jsme tváří v tvář kolosálnímu podvodu, který se skrývá pod rouškou „vědy“, „dobra“ a „evoluce“.

PDF (formát pre tlač)