Buď svobodný – zvol si svoji identitu! - Christianitas

Buď svobodný – zvol si svoji identitu!

Roman Cardal
10. januára 2023
  Spoločnosť   ,

Přílišná svoboda ústí do naprostého otroctví

K moudrosti našich předků patřilo i přesvědčení, že „protiklady se přitahují“, že „jeden extrém plodí druhý extrém“, že „jedna krajnost se překlápí do opačné krajnosti“. Například Platón tento pohled uplatňuje ve své Ústavě, když se zabývá přechodem demokracie k tyranii. Řecký filosof tvrdí, že přílišná svoboda nakonec ústí do svého opaku, do naprostého otroctví. Na první pohled se tento názor jeví jako nepřijatelný. Vždyť co jiného by mělo garantovat svobodu občanů než co největší svoboda, jejíž ochrana a rozšiřování je v kompetenci držitelů politické moci? Neplatí snad, že čím více svobody, tím více se vzdalujeme od nesvobody? V určitém smyslu je to pravda, ale vše záleží na tom, jak svobodě rozumíme. Když ono „čím více“ budeme chápat jako odstranění všech závislostí, kterými jsme v našem rozhodování a jednání poutáni, pak jsme protipólu nesvobody blíže, než si myslíme.

Ilustračný obrázok, zdroj: pexels.com

To lze ukázat na problému, který se již stal běžnou součástí života západního člověka. Radikálnost jeho svobody zašla až tak daleko, že si smí volit svoji vlastní identitu. To nemá v nám známé historii obdoby. Dříve se lidé domnívali, že svoboda otevírá prostor alternativ, mezi nimiž si každý volí podle svého uvážení. Měli za to, že způsob volby je u každého člověka podmiňován jeho bytostnou a mravní identitou, což vyjadřovali zásadou qualis unus est, talis finis videtur ei (jaký člověk je, takový cíl se mu ukazuje a jeví jako žádoucí). Nejzákladnější smysl této zásady spočíval v tom, že každá bytost směřuje k dosahování cílů, které jsou v souladu s tím, čím bytostně je. Jelikož jsou ryby rybami, žijí určitým typem života, jímž se odlišují od typu života ptáků nebo plazů. Struktura bytí ryb, ptáků či plazů má rozhodující vliv na to, čemu je jejich život „oddán“.

Ve vztahu k člověku se tím jednoduše mínilo, že právě proto, že člověk je člověkem (tj. že má identitu člověka), nemůže žít stejně jako živočichové, od nichž se svou bytostnou totožností liší. Jeho lidství mu ukládá jiné cíle, jež se za normálních okolností vyjevují v jeho vědomí. Další smysl uvedené zásady se týkal mravní identity člověka. Konkrétně to znamenalo, že pokud je například někdo chtivý slávy, je ve svém životě ochoten vidět jen tento cíl jako hlavní a svou veškerou životní energii vkládá do voleb prostředků umožňujících jeho dosažení. Kdo v sobě nosí žádostivost po bohatství, volí zase prostředky vedoucí k jím vytouženému cíli. Naše nejhlubší touhy jsou součástí naší mravní identity a udávají směr našim svobodně rozvrhovaným životům.

Svoboda nemá mít žádné omezující předpoklady

Dnes prosazované pojetí svobody se s naznačeným pojetím zásadně rozchází. Někteří existencialisté 20. století se proti němu vzbouřili a začali propagovat názor, podle něhož je svoboda svobodou jen tehdy, když nemá žádné omezující předpoklady. J. P. Sartre to vyjádřil tak, že lidská existence předchází její esenci. Filosofie, která počítala s esenciálním rozměrem existujících skutečností, učila, že vše jsoucí má svoji identitu danou svou vlastní esencí (bytností). Esenci považovala za základní bytostné uzpůsobení jsoucen, které je tak předurčovalo právě k takovému a ne jinému typu jednání. Zůstaneme-li u výše uvedených příkladů, lze dobře nahlédnout, co se tím rozumělo. Právě proto, že ryby jsou rybami (a ne ptáky, plazy či hmyzem), jsou svou identitou-esencí bytostně uzpůsobeny (a tím „předurčeny“) k životu v daném prostředí (ve vodě) a ke zcela určitému (druhově podmíněnému) typu chování.

Kdyby se kapr začal chovat jako vrabec, vzbudilo by to v nás údiv, protože bychom si uvědomovali, že jeho chování není v souladu s tím, čím je. Lidská fantazie si sice něco takového představit dokáže (viz. jednání pohádkových bytostí), ale realita usvědčuje tyto mentální konstrukty z fiktivnosti. Součástí moderního „osvobozeneckého hnutí“ v režii levicového liberalismu je však útok na lidský rozum a snaha o jeho nahrazení mnohem „svobodnější představivostí“. „Imaginární myšlení“, na jehož podporu se soudobé západní školství stále více soustřeďuje, se už „starými“ limity poutat nenechá. Již „absolventi“ mateřských školek „ví“, že člověk je na tom stejně jako zmíněný „pohádkový“ kapr – může jednat, jak se mu zlíbí. Žádná předchozí identita neukládá jeho jednání nějaké hranice. Naopak. Svoji identitu si svým rozhodováním a svou svobodnou činností může určit sám.

Tomuto přístupu se pompézně říká „kritické myšlení“. Kritičnost je zde synonymem odmítání všech limitů, omezení, pravidel, o nichž by nerozhodoval člověk sám. V tom je spatřována jeho radikální svoboda a kdo si dovolí tento postoj zpochybnit, je zařazen mezi nebezpečné zastánce autoritarismu a totality, tedy postojů, v nichž se svobodným bytostem vnucuje to, co si samy nezvolily. Dějiny jsou plné takových hanebností a moderní západní člověk se v nebývalém sebeuvědomění rozhodl, že žádného nepřítele svobody již nebude tolerovat.

Zdá se, že za těchto historicky pokročilých okolností nezbývá, než se novému trendu myšlení a jednání podvolit. To sice nezní příliš svobodně, ale není třeba se zdržovat komplikacemi, které by mohly hrát do karet odpůrcům a popíračům „nové volnosti“. Konzervativně založení jedinci se v nastíněných poměrech necítí ve své kůži, ale měli by si vzpomenout na své velké učitele z minulosti. Sokrates, Platón i Aristoteles učili, že přistoupit na stanoviska protivníků je metodicky nezbytné. Držme se i zde této plodné filosofické zásady a pokusme se v atmosféře ničím nespoutané svobody nelpět na své staré identitě a zvolit si nějakou alternativní bytnost. Nemusíme přitom nikomu prozrazovat naši stávající totožnost. Označme ji jednoduše jako „X“ a proveďme volbu, která nám zjedná novou identitu, pro níž se hodí označení „non-X“.

K čemu dojde, když tuto vrcholně angažovanou volbu provedeme? Zabijeme „dvě mouchy jednou ranou“. Za prvé, vyjádříme naši bez-předpokladnou svobodu, což by mělo být doprovázeno nefalšovanou vděčností, že žijeme v tak závratné době, jež nám tuto bezprecedentní možnost zajišťuje. Za druhé, opustíme to, co je staré (naši předchozí identitu, naše již vyžilé statické „X“) a vstoupíme do čerstvé a naprostou novostí se skvoucí totožnosti. Náš život tím získá dosud netušený rozměr, vše se stane najednou tak krásně neotřelé a odlišné! Bude z nás najednou úplně někdo jiný! Staré mizí, nové nastává! A nadcházející budoucnost nám v závislosti na našich dalších volbách slibuje stále nová a nová bohatství v podobě bytostné rozmanitosti uskutečňované nejen ve vnějším světě, ale dokonce na půdě naší vlastní osoby!

Problém s volbou nové identity – utopická povaha požadavku volby vlastní identity

Je tu ale jeden malý problém. Tím, že jsem si zvolil novou identitu,už nejsem tím, čím jsem byl v momentě „mé“ volby. Kdo tedy provedl tuto volbu? Mé staré, volbou zcela pozměněné já? Samozřejmě, úkon volby byl součástí mé staré totožnosti, jež byla vystřídána totožností novou. Takže tuto novou totožnost jsem si bohužel nezvolil já, neboť ona volba probíhala v rámci mé staré totožnosti, jež byla opuštěna. Musím tedy připustit, že je mi údělem identita, kterou jsem si nezvolil! A i kdybych takové volby opakoval třeba tisíckrát, vždy to povede k tomu, že si žádnou identitu nebudu moci zvolit, protože ten, kdo si ji volí, mění volbou svoji identitu, přestává být tím, čím je v okamžiku své volby. V tomto ohledu tedy zůstávám naprosto nesvobodný, jelikož si mou totožnost nedokážu zvolit! Ona nádherná svoboda, k níž jsme dnes našimi humanisty tak starostlivě vychováváni, se nějak překlopila do svého opaku a zůstala vězet ve starých okovech! Není to tedy spíše tak, že nám vládnoucí ideologie pod slogany svobody vnucuje to, co si sami nevolíme a ani volit nemůžeme?

Spolehlivá metodická zásada spočívající v přijetí stanoviska oponentů se i v tomto případě ukazuje jako cesta, na níž se nám vyjevuje utopická povaha požadavku volby vlastní identity. Použitím návnady imaginární „svobody“ nás mocné kruhy chtějí zločinně zbavit naši skutečné svobody. Není to naše volba, která podmiňuje naši identitu, ale naopak naše nemanipulovatelná, Tvůrcem stanovená identita podmiňuje naše volby. Kdo si tyto souvislosti s autentickou kritičností uvědomí, posílí svoji myšlenkovou imunitu proti těm, kdo svoji zvrácenost skrývají za kulisami „moderní kritičnosti“, „demokracie“, „svobody“, „alternativních životních stylů“ a stále dokola omílaných „evropských hodnot“.


PODPORTE PORTÁL CHRISTIANITAS

Váš príspevok je životne dôležitý pre udržanie a ďalší rozvoj portálu.
Prosíme Vás, podporte nás sumou:

5 € 10 € 20 € 50 €

Bráňme spolu vieru, rodinu a vlasť!

Najnovšie články

Agenti, kolaboranti, zradcovia a udavači alebo Komu sa hojdá žalúdok, ten nech nelezie do politiky

Arcibiskup Fulton Sheen: „Takto spoznáte Antikrista!“

Genocída národov

Ako duchovní rodičia hnutia Wicca de facto potvrdili, že čarodejnícke procesy v minulosti boli úplne legitímne